Včera ma zarazilo, že CNN Prima News vysielala spolu s TV JOJ politickú debatu lídrov slovenských volieb.
Televíziu nesledujem roky, ale nevšimla som si, žeby sa tak intenzívne Češi zaujímali o slovenskú politickú scénu ako teraz. Je divné, že tak veľmi im záleží na tom, kto vyhrá na Slovensku. Predtým im to bolo jedno, ani články o Slovensku a slovenskej politike nevychádzali tak často.
Tu je odkaz na jeden článok, ktorý uviedla iprima.cz:
Tu je odkaz na debatu, ktorú uviedla iprima.cz:
Sledujte Speciál ke slovenským volbám: Druhá politická debata lídrů i komentátorů ve studiu
U voličov je najhoršie, že veria sľubom politikov. A nechcú počut skutočnú pravdu.
Napíšem informácie a skúsenosti z českej politiky.
Minulý rok bola v ČR aféra ohľadom dotácii na Ministerstve školstva. Poznám jedného bežného člena jednej strany, ktorá je i teraz vo vedení ČR a ich minister bol tiež spomenutý v týchto dotáciach. Tak som si rýpla, čo na to ten člen strany hovorí.
K dotáciam sa ten človek nevyjadril, ale povedal to, čo som už predtým čítala v médiach: že tí, ktorí sú za stranu vo funkciách musia časť platu odovzdávať ako príspevok strane. Lebo len z príspevkov členského, ktoré platia dochodci, strana nevyžije. A ešte spomenul, že nedávno KSČM (komunisti) vyzvala svojich exposlancov, aby dali časť odchodného strane a nedali ani jeden. To, keď končili ako poslanci v parlamente, tak mali nárok na odchodné a komunisti až v posledných voľbách sa v ČR nedostali do parlamentu.
A ten pán ešte dodal ešte to, že chceli dať na kandidátku určitých ľudí a vedenie strany im to nedovolilo. Áno, „len dať na kandidátku, hoci na posledné miesto“. Takže nie je jednoduché sa ani dostať na kandidátku strany. Nie, on sa na kandidátku dostať nechcel. To hovoril skúsenosti z ich strany.
V devädesiatich rokoch bol ministrom obrany v ČR dnes už nebohý Antonín Baudyš starší. Bol ministrom za stranu KDU – ČSl (lidovci, to znamená kresťania).
Nadační fond proti korupci (v ČR) uverejnil už pred rokmi jednu brožúru o Kalouskovi a bola tam zaujímavá citácia:
Exministr obrany Antonín Baudyš (starší), který uvedl, ve chvíli, kdy byl ze svého postu odvolán, jako jeden z důvodů skutečnost, že své straně neumožnil profitovat z armádních zakázek. Později na nátlak předsedy Luxe svá slová sice dementoval, Lidové noviny, které jeho sporný výrok otiskly, však ( i přes výslovní slib) nezažaloval o opravu.
S jeho druhou manželkou som viackrát hovorila. V čase tesne pred jeho smrťou som sa pýtala, ako sa má. Vedela som, že je vážne chorý z médií. Vtedy mi povedala, že ani ona sama nevie, čo všetko má v hlave. Z toho sm pochopila, že o mnohých veciach ani hovoriť nechcel.
Na tieto slová som si spomenula, keď som čítala vyššie uvedený výrok v tej brožúre. Myslím si, že my bežní občania ani netušíme, čo sa v skutočnosti v politike deje.
Teraz mi budete určite oponovať, že sa tak deje všade.
Chcela som tým povedať, že nie je jednoduché dostať sa na kandidátku strany, je nutné prispievať strane väčšími príspevkami, ako bežný člen, keď je vo funkcii, podľa výroku pána Baudyša je asi pravdepodobné, aby strana profitovala zo štátnych zákaziek a musí byť asi poslanec aj „poslušný“, keď sa schvaľujú zákony a hlasovať tak, ako chce strana.
Niečo konkrétne sa dozviete, keď si pozriete tento seriál (napríklad vydieranie, keď nechcete hlasovať tak, ako chce strana):
https://www.csfd.cz/film/1302693-sedm-schodu-k-moci/prehled/
Příběh ženy, která uměla okouzlit, uměla si jít tvrdě za svým, milovala luxus, vlivné muže a moc. Fiktivní story dvou hlavních hrdinů je volně inspirována českým politickým prostředím po roce 2000. Sleduje životní cestu a kariérní vzestup venkovské servírky Anny Malé krok za krokem nebo, chcete-li, schůdek po schůdku, a to až do nejvyšších politických pater a ložnice ministra Tomáše Vichra… Anička Malá (Eva Podzimková) se dostane z malého města do Prahy a nastoupí jako servírka do jídelny poslanecké sněmovny.
Ačkoli na začátku rozezná s bídou premiéra a o politiku se nezajímá, postupně začíná poznávat nejen její svět, ale hlavně její zákulisí. Vnímá faleš, s jakou si politici jdou před kamerami po krku, ale vzápětí spolu přátelsky popíjejí, intriky, kterými se navzájem častují, vnímá jejich osobní slabiny a postupně se učí sama jich využít na své cestě vzhůru. K tomu jí vydatně pomáhá cynický bulvární novinář Ivan Krčka (Pavel Batěk), který svými vnitřními promluvami zároveň rámuje každý díl. Postupně uzavřou tiché spojenectví, z něhož oba mají prospěch.
Morálním protipólem Krčky je naopak starý poslanec Rozehnal (Luboš Veselý), bývalý disident, jehož vliv se v nové nelítostné době vytrácí. S nelibostí sleduje, jak se Anička, na začátku relativně čistá a naivní dívka, mění ve vychytralou mrchu, a snaží se ten vývoj brzdit. Aničku ale vychovává i samo prostředí. Milostný vztah s vlivným mladým lobbistou Martinem Lachmanem (Tomáš Měcháček) se ukáže být omylem, který ji kvůli nechtěnému těhotenství srazí zpět na dno, následující vztah s mladým naivním poslancem Hadrabou (Michal Dalecký) také končí neúspěšně.
Až když ministr kultury Tomáš Vichr (Jiří Vyorálek) ocení její kvality a vezme si ji do svého sekretariátu na ministerstvo, začíná její cesta vzhůru k samotnému vrcholu moci. Nakonec to je ona, kdo ho přiměje, aby si úspěšně vybojoval místo premiéra, a stává se pro něj nepostradatelnou pomocnicí. Vyjednává za něj tam, kde premiér nechce být viděn, filtruje, co a kdo se k němu dostane, získává moc, která jí neáleží. A také už bez skrupulí využívá všechny benefity, které s tím souvisejí. Po strmém vzletu přichází pád Aničky i premiéra a soud, který ji viní ze zneužití pravomoci a korupce.
Aj tento film je dobrý, priam mrazivý. Možno podobne to „chodí“ v skutočnosti v politike.
https://www.csfd.cz/film/298699-hranari/prehled/
Ve filmu sledujeme osudy dvou podnikatelských manželských párů, manželů Hložových a Slámových, které si rozhodně nemohou na nic stěžovat. Manželky vedou společně agenturu s hosteskami, Sláma má stavební firmu a Hlož zase bezpečnostní agenturu. Sláma se rozhodne získat stůj co stůj velkou stavební zakázku a zatáhne do toho i nic netušícího kamaráda. Proti Slámovi však stojí Spolek pěti, kterým sekunduje radní s přezdívkou Lulu. Sláma se rázem ocitne ve světě sledování, odposlechů, nedůvěry a nevyjasněných vražd. Atmosféra mrazivě houstne, nikdo nikomu nevěří. Hlož bojuje o záchranu přítele Slámy a poté vezme spravedlnost do vlastních rukou. Vše zpovzdálí sleduje podivný pan Bishop. Proč asi?
Tu sú články o príspevkoch politickej strane:
V ČR médiach už dávnejšie bolo, že v hnutí ANO poslanci, ministri musia platiť svojej strane nejaké členské, povinne, podľa funkcie.
Uverejnené to bolo v tomto článku:
Citujem z článku, ktorý bol uverejnený 13. 8. 2021
Vnitřní předpis hnutí ANO popisuje, kolik peněz mají politici za ANO odvést do stranické kasy podle své funkce. Týká se to i nestraníků, ne všichni ale poplatky odvádějí.
Před několika dny poslala eurokomisařka Věra Jourová na transparentní účet hnutí ANO 149 400 korun. Krátce před ní pak dva europoslanci – Ondřej Kovařík a Martin Hlaváček – odeslali oba shodně částku 100 tisíc korun.
Na konci května šéf poslanců ANO Jaroslav Faltýnek poslal na účet hnutí 59 400 korun. A premiér Andrej Babiš v posledních letech každoročně přispívá 69 400 korun.
Částky nejsou náhodné. V Babišově hnutí existuje vnitřní předpis, podle něhož má každý, kdo se dostal díky ANO do politické funkce, přispívat hnutí přesně stanovený příspěvěk.
Materiál zpracoval poslanec a člen předsednictva Jan Volný. Dokument mají Seznam Zprávy k dispozici a jeho autenticitu ověřili u několika členů Babišova hnutí. Detailně popisuje, kolik mají platit všichni od nejnižších pater tuzemské politiky přes hejtmany, poslance až k eurokomisaři.
Tabulka určující příspěvky v hnutí ANO.
Podobné placení příspěvků podle funkcí není v politice až tak neobvyklé. Podobný systém řadu let funguje například i v sociální demokracii.
Pravidla ANO jdou ale ještě dál – jsou závazná pro všechny, kteří získali díky ANO funkci, tedy i pro nestraníky. A navíc nařizují, že příspěvky do stranické kasy se musí odvádět i z odměn v dozorčích radách či představenstvech.
„Tímto vnitřním předpisem se budou řídit orgány, funkcionáři, členové, zaměstnanci, externí spolupracovníci a ostatní spolupracující osoby hnutí,“ uvádí se v materiálu. Členové ANO, kteří by tyto příspěvky nehradili, závažně porušují svoje povinnosti.
Příspěvek začíná na 200 korunách pro neuvolněného obecního zastupitele. Hejtman má podle velikosti kraje platit 44 400 nebo 49 400 korun, poslanec 49 400 a třeba předseda Poslanecké sněmovny 69 400 korun. Tím je Radek Vondráček, a jak dokládají výroční zprávy ANO, tak přesně tuto částku také v uplynulých letech zaplatil.
Částku 60 tisíc korun každoročně platí ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, ač není členem strany. Vicepremiéři Alena Schillerová nebo Karel Havlíček, taktéž nestraníci, ale žádný příspěvěk neposlali.
„Nevím o tom,“ uvedl Havlíček na dotaz Seznam Zpráv, proč zmíněnou částku hnutí neplatí. Schillerová pak nechala otázky bez odpovědi.
Výše příspěvků v hnutí ANO. Vlevo částka pro nečleny, vpravo pro členy.
Příspěvek neposlal ani jeden z nejviditelnějších poslanců Patrik Nacher, který také není členem hnutí. Zároveň je však lídrem pražské kandidátky pro podzimní sněmovní volby. Podle zmíněné tabulky by měl platit ANO částku 50 tisíc. „Nevím, že bych měl něco platit,“ řekl Seznam Zprávám.
Loni nepřišel příspěvek ani od ministra životního prostředí Richarda Brabce. Ten se přitom tabulkou až donedávna důsledně řídil. Ještě když byl zároveň místopředseda vlády, odeslal v roce 2018 ANO 64 400 korun.
Když o tuto funkci přišel a byl jen řadovým členem Babišova kabinetu, poslal předpisových 59 400 korun.
Ještě citelněji mohou na funkcionáře dopadnout nařízené „poplatky“ za členství v komisích, představenstvech nebo dozorčích radách v městských nebo státních firmách. Z nich by měli politici hnutí ANO odevzdat navíc jednu dvanáctinu svého výdělku.
Třeba poslankyně Věra Adámková loni zaplatila jako šéfka zdravotního výboru Sněmovny 59 400 korun. Jenže Adámková je zároveň za ANO předsedkyní správní rady největší tuzemské zdravotní pojišťovny VZP. Za což pobírá, pokud se jednání účastní, každý měsíc 35 tisíc korun. Podíl z nich však podle loňské výroční zprávy už Babišově hnutí neposlala.
Zda vedení ANO řeší případy politiků, kteří příspěvky neplatí, se nepodařilo zjistit. Hlavní manažer a poslanec Jan Richter ani mluvčí ANO Martin Vodička od pondělí na telefonáty ani zaslané otázky nereagovali. Neodpověděl na ně ani poslanec Volný, který zmíněný materiál zpracoval.
Koniec citácie z článku.
Tu je druhý článok:
KSČM vyzvala exposlance, aby dali straně půlku odchodného. Žádný to ale neudělal
20. 4. 2022, 13:20 • Aktualizováno 20. 4. 2022, 14:13
Kristýna Tomšů, Novinky
V říjnu minulého roku vyzvali straníci KSČM exposlance za tuto stranu, aby dali do jejího rozpočtu půlku svého odchodného. Měli tak zlepšit složitou finanční situaci strany. Nikdo z nich to ale neudělal. Novinkám to sdělila mluvčí KSČM Helena Grofová.
Grofová uvedla, že bývalí poslanci měli takto přispět do rozpočtu strany do vydání výroční zprávy na konci března. „Nikdo to neudělal,” řekla Novinkám. Posléze dodala, že si toho není vědoma.
Odchodné poslance činí měsíční plat za každý rok mandátu (nejvýše čtyři roky) plus jeden plat navíc. Každý, kdo seděl poslední volební období ve Sněmovně, si tak přijde na statisíce. Jen někdejší předseda strany Vojtěch Filip měl dostat 912 tisíc korun. Straně by podle výzvy měl poslat 456 000.
Exposlanci sice posílali v průběhu loňského roku straně pravidelné příspěvky, v souvislosti s výzvou to ale nikdo z nich neudělal.
Zdaleka nejvíc z bývalých poslanců loni straně naposílal Vojtěch Filip, celkem to bylo 23 příspěvků v rozpětí od tří do 35 tisíc korun. Příspěvky ostatních exposlanců jsou ale dalece vzdálené půlce odstupného. Např. Zdeněk Ondráček naposílal loni 90 tisíc korun.
Usnesení delegátů není vymahatelné. „Byl to apel a žádost. Samozřejmě si uvědomujeme, že nemáme žádný nástroj k tomu to po poslancích chtít,“ řekla v říjnu předsedkyně strany Kateřina Konečná.
„Je to o morálním apelu, protože strana bude muset začít krutě šetřit,“ dodala.
Koniec citácie z článku.
Ako veľmi záleží ČR a EU na tom, kto vyhrá voľby, to už ukázala eurokomisárka Věra Jourová v tomto rozhovore:
To neviem, či si zo Slovákov robila srandu, alebo je Slovensko ako malá krajina tak skutočne doležité…
Ako sa prijímajú zákony, o tom hovoril Jaroslav Spišiak vo videu na konci tohoto článku. Inak, v ČR som už dávnejšie bola na besede s dvomi poslancami a obaja hovorili o podobných praktikách….
https://popelka.blog.pravda.sk/2023/09/14/video-spisiak-najvacsia-hrozba-pre-slovensko-su-politici-ktori-nie-su-pod-vplyvom-oligarchov/
Porovnanie dvoch politikov, čo dali občanom som uviedla v tomto článku:
Svoje názory na naivitu voličov som uviedla už v tomto článku:
https://popelka.blog.pravda.sk/2023/09/12/preco-si-nevazim-slovenskych-volicov/
Žeby mal ten pán, ktorý povedal, že volič vie h….pravdu?
Podľa mňa pozadie politiky je iné, než si myslia bežní voliči. A bežný politik toho až tak veľa nemože ovplyvniť.
DOPLNENIE 22.9.2023:
Vo videu v priloženom článku Peter Šťastný hovorí:(4.20 minuta) „….tento štadion je jeden veľmi dobre vymyslený plán ako okradnúť občanov a daňovníkov Slovenska.
Ďalej v tomto videu Peter Šťastný hovorí: U nás nie je záujem vyšetriť vecí. Treba ísť po tokoch peňazí…všetko sa dá zistiť. Tak ako v minulosti odchádzali obrovské peniaze cez Cyprus a cez rozne iné daňové raje, nikto nikdy nehľadal, prečo ako….Preto prečo by hľadali?
Keď prokuratúra je nefunkčná, justícia je nefunkčná….Proste úradníci z vlády a z roznych ďalších štátnych aparátov dávajú súhlas ku všetkému…. Pretože každý na tom má nejaký záujem, a nejakým sposobom takto Slovensko funguje pod vplyvom ľudí, ktorí tu dominovali. drancovali, rabovali, devastovali Slovensko, proste morálne a ekonomicky ešte do roku 1989. Dnes tí istí ľudia sa majú omnoho omnoho lepšie ako sa mali vtedy.“
Koniec citácie z videa.
Platí to pre všetky kauzy…a nikto z politikov o to neprejavil záujem. Podobne je to vyslovené vo videu, ktoré uvádzam vyššie s Jaroslavom Spišiakom.
Celá debata | RSS tejto debaty