Skúsenosti ma prinútili zaujímať sa o české súdy a ich fungovanie. Už v roku 2016 som náhodou našla zaujímavú stránku judikaty.info, nižšie prikládam presný odkaz na stránku.
Prekvapilo ma, že za peniaze sa dá „kúpiť“ vyhľadávanie anonymizovaných informácií z českých rozsudkov. Ale je to slovenská stránka, ktorú vlastní podľa mňa neznámy človek zo Sniny (východné Slovensko) a v roku 2016 neboli verejné prístupné v Českej republike rozsudky krajských súdov.
Ale na tejto stránke „ponúkajú“ v databázi 22 160 rozsudkov krajských súdov Českej republiky už v roku 2016.
Až v decembri 2020 začali české krajské súdy zverejňovať svoje „rozhodnutia.
Tu je odkaz na článok:
V roku 2016 mali na svojich stránkach judikaty.info cenník. Stránku som si skopírovala, takže dokaz mám.
Minulý rok pred voľbami som bola na besede s bývalým vysoko postaveným českým policajtom Robertom Šlachtom. On na začiatku neformálnej besedy spomínal, že chcú i to, aby sa české rozsudky zverejňovali. Spomínal tam i Slovensko, čo sa deje v justicií na Slovensku. Na to som mu odvetila, že na Slovensku už jedna webová stránka „ponúka“ vyhľadávanie anonymizovaných informácií z českých rozsudkov za peniaze (to znamená za poplatok). Zarazilo ma, že sa tomu ani nedivil….keď už Slováci tieto info z ČR majú, tak ako je možné, že Češi to chcú až teraz „zverejňovať“?
Pan Šlachta radšej zmenil tému …Z jeho odpovedí som pochopila, že v prípade, keby sa dostal do parlamentu, i tak nič podľa mojho názoru nezmení v justicií k lepšiemu.
Neskor som sa na stránku judikaty.info náhodne pozrela a teraz tam už cenník nie je. Už je len na vyžiadanie. Predpokladám, že to je len náhoda.
Tiež je len náhoda, že nejaký neznámy človek zo Sniny je majiteľom firmy, ktorá má v databázi rozsudky Českej republiky:
Presný počet z roku 2016, podľa ich stránok:
NS ČR (Nejvyšší soud): 92 715
NSS ČR(Nejvyšší správní soud): 50 688
US ČR (Ústavní soud) : 62 395
EUR-LEX(cz) : 10 540
Krajské soudy ČR: 22 160 ( v roku 2016 voľne prístupné neboli)
https://eur-lex.europa.eu/homepage.html?locale=cs
Podľa tejto stránky je to prístup k právu Evropskej únie
(Tieto „čísla“ sú uverejnené na printscreene z roku 2016, kde je cenník služieb, obrázok som priložila vyššie).
Pochopila by som, keby tieto informácie poskytovalo za poplatok ministerstvo spravedlnosti alebo súdy.
Predpokladám, že to je náhoda, že podľa výpisu z obchodného registra sice vlastní tuto firmu Timur Zabuďko, ktorý býva v Snine….a spoločnosť s ručením obmedzeným bola založená zakladateĺskou listinou vo forme notárskej zápisnice v roku 1997, ktorú spísala JUDr. Iveta Bžánová, notárka v Snine. Veď tých notárov v Snine určite veľa nie je, takže to može byť náhoda.
Na pripomenutie: JUDr. Radomír Bžán je veľmi známy advokát z medializovaných kauz so štátnymi firmami. Je to náhoda alebo je to jeho príbuzná?
JUDr. Radomír Bžán bol spomínaný v médiach i v súvislosti s Monikou Jankovskou…. Preto som si všimla priezvisko tej notárky. Inak by to bolo pre mňa neznáme meno.
Takže kto v skutočnosti stojí za touto neznámou firmou zo Sniny? A je morálne alebo zákonom dovolené „obchodovať“ s triedenými informáciami z českých rozsudkov na Slovensku? Ako sa k nim dostal Timur Zabuďko ? Len tak si „vyžiadať“ 22 160 rozsudkov krajských súdov ČR to chce veľa času, energie a neviem, či to nebolo i spoplatnené…
To nespomínám rozsudky vyšších súdov ČR…..tie sú možno už prístupné verejne…
Na to, že to podľa obch. registra nie je právnik, tak to má zaujímavý koníček a biznis.
Sú to len moje súkromné názory, ale i tak sa divím tomu „záujmu“ o české rozsudky na Slovensku.
Zaujímaví sú i zákazníci. Asi im vobec nevadí, že tuto službu veľkým štátnym firmám ponúka neznámy laik, nie z právnickej branže. Tie veľké štátne inštitúcie majú určite dobre platených svojich právnikov, ktorí okrem právnického vzdelania majú i informácie, skúsenosti a vedia si pomocť i samy. Možno, že sa mýlim a potrebujú pomoc nejakého laika, ktorý im informácie vyhľadá….
Nižšie prikladám odkaz na článok a úryvok, čo sa týka zverejňovania rozsudkov v Českej republike.
https://www.iurium.cz/2019/05/08/soudy-poskytnuti-rozsudku/
Česká republika v současné době nemá zakotvenou obecnou povinnost soudní soustavy publikovat vyhlášená soudní rozhodnutí, jako je tomu třeba na Slovensku či v Rakousku.[2] Z toho důvodu jsou v České republice dostupná pouze rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu a jeho prostřednictvím soudů správního soudnictví, a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu. Každá z těchto institucí má vlastní databázi soudních rozhodnutí, v případě právního výzkumu je tedy třeba vyhledávat v každé zvlášť, u každé z nich s různou mírou použitelnosti vyhledávacích parametrů.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že výše je řeč o oficiálních, státními orgány provozovaných, databázích. Komerční právní databáze vyhledávání usnadňují tím, že do určité míry agregují soudní rozhodnutí z databází tří výše uvedených institucí a zároveň je doplňují i o rozhodnutí nižších soudů. V jejich případě je ale výběr spíše nahodilý a tato rozhodnutí jsou získána pravděpodobně tím způsobem, kterému se bude věnovat tento článek – na základě svobodného přístupu k informacím.
Svobodný přístup k informacím je základním právem zaručeným čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Toto právo je konkretizováno zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“). Tento zákon ve svém § 11 odst. 4 písm. b) uvádí, že povinné subjekty neposkytnou informace o rozhodovací činnosti soudů s výjimkou rozsudků. Z toho lze a contrario dovodit, že soudy rozsudky musejí poskytnout.[3] Soudní rozsudky tedy dostupné v zásadě jsou, sice se nejedná o řešení tak snadné a praktické jako v zemích, kde jsou soudní rozhodnutí obecně dostupná,[4] ale pokud o soudní rozhodnutí někdo skutečně stojí, dostane se k nim.
Cílem tohoto článku je zodpovědět na sérii otázek týkající se toho, jak složitý, časově a finančně náročný přístup k rozhodnutím na základě této metody bude. Za tímto účelem probíhal od začátku roku 2018 empirický výzkum, na základě kterého jsme všech 86 okresních soudů v České republice dle zákona o svobodném přístupu k informacím požádali o poskytnutí 100 rozsudků toho kterého soudu vždy podle přesně zadaných kritérií. Na tomto místě je třeba uvést, že toto získávání rozsudků není samoúčelné, ovšem že získané rozsudky budou předmětem dalšího samostatného výzkumu co do jejich obsahu. Proto také bylo žádáno vyšší množství rozhodnutí. Je třeba ale zároveň také uvést to, že pro vědecký výzkum je často potřeba více soudních rozhodnutí i v jiných případech, naší snahou je tak zejména podělit se o své zkušenosti a nastavit očekávání ohledně toho, jaké budou časové a finanční náklady na přístup k většímu či menšímu množství soudních rozsudků pro kohokoliv, kdo by tyto soudní rozsudky potřeboval. Tento článek je také analýzou toho, jak soudní instituce dodržují proces stanovený zákonem o svobodném přístupu k informacím, čímž se snažíme český vědecký diskurz věnující se v této oblasti zejména dogmatickým otázkám, jak mají povinné subjekty na základě tohoto zákona postupovat, také o otázky empirické věnující se tomu, jak povinné subjekty (v našem případě pouze soudy) skutečně postupují.
Konec citácie z článku.